Dějiny kostela

Počátek kostela sv. Janů je spojen s dobou Karla IV. a především s opavským Přemyslovcem Mikulášem II. který byl vnukem slavného krále Přemysla Otakara II. Ten na Opavsko Johanity přivedl jako obránce hranice už v polovině 13. století. Johaniti si vybudovali svou komendu v Hrobníkách nedaleko Hlubčic na území dnešního Polska. Právě z Hrobník přišli někdy kolem roku 1359 do Opavy členové johanitského řádu aby se starali o špitál sv. Mikuláše před Ratibořskou branou. Ihned po svém příchodu ale začali nedaleko s budováním kostela zasvěcenému řádovým světcům sv. Janu Křtiteli a sv. Janu Evangelistovi. Dodnes se udrželo už jen patrocinium sv. Jana Křtitele a na evangelistu se pozapomnělo.

Pro stavbu kostela nedostali úplně optimální místo. Bylo těsně vedle hradeb, kostel tak museli otočit aby se jim do vymezeného prostoru vůbec vešel. Nejprve byl vystavěn presbytář, dochovaný v celé své výšce dosud a nad klenbami můžeme dodnes vidět otisky kleneb i jedno z gotických oken. Na vítězném oblouku je také prasklina, která nám ukazuje kde vedl původní gotický oblouk. Ještě někdy před rokem 1400 začali stavět i trojlodí kostela, také to bojovalo s místem a tak můžeme vidět jak je celá hlavní loď posunuta doleva, pravá boční loď je extrémně úzká a levá je více než 2x širší. Jejich klenby ale dodnes přečkaly všechny pohromy pozdějších dob a drží dodnes. Z gotického kostela se nám v presbytáři dochovalo sanktuarium s typickými gotickými prvky. V době výstavby trojlodí byla k presbytáři přistavěna také sakristie s neobvyklou obkročnou (skákavou) klenbou. Na západní straně vznikla předsíň dodnes klenutá gotickou žebrovou klenbou. Podobná předsíň byla i před kostelem ještě na konci 19. století, ale protože se jednalo o hlavní cestu z města k nádraží byla zbořena, pak se tam lépe jezdilo i tramvajím.

Přesnou podobu kostela jak vypadal v gotice a renesanci neznáme, víme jen že v tom období byl kolem kostela hřbitov, vedle stála komenda a i v kostele se pohřbívalo. Zachoval jsem nám velmi vzácný náhrobek vratislavského pomocného biskupa Bernarda z roku 1450. Vedle něj pak renesanční reliéf náhrobku komtura Renharda a vedle něj u oltáře komtura Jiříka Lesothy. Jeden je psán německy druhý česky. Musíme si uvědomit že to bylo v dobách reformace a třeba Jiřík Lesotha byl v jednu chvíli jediný duchovní který v Opavě zbyl.

Podobu kostela si můžeme představit až z konce 17. století, kdy byl zachycen na slavném požárním obrazu Opavy v roce 1689. Kostel neshořel (na rozdíl od 2/3 města) a nám se tak zachovalo vnitřní zařízení z druhé poloviny 17. století. Hlavní oltář a oba boční. Hlavní oltář měl jiné obrazy, ty jsou dnes v expozici cesta města v Obecním domě, a ty co tam dnes vidíme jsou z období kolem roku 1760 od opavského malíře Ignáce Günthera, od  kterého je i obraz sv. Mikuláše na pravém bočním oltáři. Na levém je sv. Anna a je to původní oltářní obraz.

Na počátku 18. století byl opavským komturem Leopold Herberstein, vrchní velitel vojsk prince Evžena Savojského, který díky úspěchům ve vojenských taženích zbohatl a mohl tak opravit náš Opavský kostel a ještě vystavět novou komendu, která stála vedle kostela až do roku 1945. Na paměť Herberstajnovy přestavby máme pod klenbou umístěn jeho rodový erb a na zdi mezi renesančními náhrobky komturů je pamětní deska s datací 1720 kdy byla přestavba ukončena. Kostel se tak dostal do podoby jak ji vidíme dnes, byla vystavěna i věž a upraveno průčelí, kde vznikla dvě slepá okna aby bylo průčelí symetrické. Můžete si to vyzkoušet až vyjdete ven, teď zevnitř vidíte okna dvě, ale zvenku jsou okna čtyři 🙂

Z doby přestavby pochází i kazatelna, její protějšek pak tvoří oltář Aloise Gonzagy, jezuitského učitele. Johanité totiž po celé 18. století v Opavě moc nepobývali a tak se o duchovní život kostela starali jezuité, kteří kostel používali jako studentský kostel a tak se jejich řádový světec a sochy kajícníků s andělem průvodcem do kostela hodily. Autorem sochařské výzdoby je Jan Jiří Lehner, známý jako autor zaniklého oltáře v kostele sv. Jiří na Dolním náměstí nebo epitafu Karla z Liechtenštějna v konkatedrále.

V bočních lodích pak jsou umístěny už jen oltáře sv. Josefa z nějakého zrušeného jezuitské oltáře, a naproti oltář Panny Marie Piekarské. Na čelních stranách pilířů je obraz Srdce páně od jezitského malíře Ignace Raaba a obraz zázračné pomoci PM v bitvě u Malty.

Kostel byl na konci 19. století přestavěn, byla mu ubourána jižní předsíň, z níž se dochoval krásný gotický ústupkový portál jen že je dnes vstupem do zahrady. V té době byla změněna i věž, jíž vyprojektoval opavský stavitel Julius Lundwal. Bohužel byl kostel těžce poškozen na konci 2. světové války, ale naštěstí shořela jen střecha, na vedlejší komendě ani to ne. Bohužel v rámci demolic bylo rozhodnuto o obnově kostela a zbourání komendy. V roce 1951 byla vybudována nová věž a nová střecha, ale celé okolí s více než 22 domy bylo postupně zbouráno. V 70 letech byla v kostele položena červená mramorová dlažba čímž započaly problémy se statikou a vlhkostí v kostele.

V listopadu 2021 převzal kostel spolek Kostel sv. Janů. Dostal ho darem a nyní shání peníze na jeho obnovu, připravuje projektové dokumentace a pořádá v kostele a okolí akce pro získání financí na jeho obnovu.